Názory Saši Gregara

Ještě jsme ho nenašli

Před čtyřmi roky (jak ten čas letí!) uváděl Hradecký demokratický klub svůj vstup do komunální volební kampaně heslem „Hledáme nového Ulricha!“. Voličům jsme dávali i baterku, aby si mohli na to hledání posvítit.

Před čtyřmi roky (jak ten čas letí!) uváděl Hradecký demokratický klub svůj vstup do komunální volební kampaně heslem „Hledáme nového Ulricha!“. Voličům jsme dávali i baterku, aby si mohli na to hledání posvítit. Volební program HDK sliboval mnohé, např. že v případě volebního úspěchu (bylo to pak skoro 8%, tři místa v zastupitelstvu a dva radní!) bude postaráno mj. o dobré hospodaření města, o to, že Hradec Králové bude městem přitažlivým, životaschopným, zdravým a krásným, prostě městem budoucnosti. Taky jsme doporučovali, aby se voliči radovali ze života, protože spokojený člověk žije déle. Jak to dopadlo je na úvaze voličů.

Jen co byl slogan o hledání nového Ulricha zveřejněn, konkurenční strany začaly kontrovat - cože je to za troufalost, zaklínat se tím posvátným jménem, jiné naopak žertovaly, že zatímco my ho hledáme, oni ho už mají. V žádném případě to však ze strany HDK nebyl žert, i když určitá míra nadsázky nebyla vyloučena. Když v roce 1895 usedal dr. Ulrich do starostenské židle, netušil, že bude jednou slavným a legendárním. Ani tak nekalkuloval, musel si odpracovat následujících osm volebních období, byl starostou do r.1929, a ta léta nebyla rozhodně procházkou růžovým sadem. Za svého starostování si užil jak pochval, tak mnohou kritiku. Ovšem jeho podpis pod významnými činy té doby je bez diskuzí. Mluví-li se o nich dnes, o Kotěrově muzeu, o Gočárových stavbách, o regulačních plánech města, vždy se současně ozývá jméno Ulrich. Což dokládá i současná výstava v Muzeu východních Čech - co plánů Gočára (a Ulricha) zůstalo nevyslyšeno – např. ten skvělý koncept městské galerie, do toho by se mělo jít i dnes!

Inspirace Ulrichem je silná i pro jeho následovníky. Samozřejmě s výjimkou let pod „rudou hvězdou“, byť i v této době zůstal odkaz Salónu republiky moudrým urbanistům v krvi. Po „sametu“ znovu jméno Františka Ulricha ožilo, vrátil se i název jeho náměstí. A na něm měl přibýt starostův pomník. Jméno Ulrich skloňovali novodobí starostové, primátoři. Dvořák podlehl jánošíkovskému syndromu, Doskočil byl jen „zimním panovníkem“, Vlasák dal přednost lásce k funkcím a pragmatický Divíšek neodhadl včas „hermanizaci“ radnice. Vize budoucího Ulricha se vždy rozplynula - v osobních ambicích či malé schopnosti oddělit vizi od okamžitého efektu, přijmout výzvu politiky jako morální služby, nikoliv jen cesty k popularitě či jinému prospěchu. I proto je to místo stále volné. Najít nového Ulricha by přitom nemuselo být těžké. Kdyby se ovšem našla osobnost občansky odvážná, politicky důvěryhodná, bez „kmotrů“ v zádech, lidsky důvěryhodná. Jen zkusme prolistovat seznamy zastupitelů minulých volebních období a přiřaďme některému z nich takové přívlastky. Který z nich by si je mohl připsat?

Takže je tu stále volné místo – dokonce i pro Ulrichův pomník. Před deseti lety proběhla soutěž na jeho podobu a vyhrál návrh, který splnil podmínky zadavatelů - měla to být figurální plastika umístěná na Ulrichovo náměstí. Jenže, jak už to bývá, teprve po oznámení vítěze nastal poprask, ne nepodobný kauze Národní knihovna. Postmoderní návrh Pavla Doskočila (ostatně žáka Nepraše a Knížáka), umístil sice na vrchol patnáctimetrové stély figuru Ulricha, ale jaksi za stolem, v sedě, v typicky úřednické pozici. Aby mu bylo vidět do tváře, navrhl sochař tři dalekohledy zafixované na Ulrichovu hlavu – čímž nikoliv bez humoru nabídl, jak vnímat sochu z občanského parteru – a jak si zapamatovat Ulrichovu tvář! Kolem tohoto unikátního spojení oficiality a hravého lidského obdivu by určitě nechodili lidé bez povšimnutí, jak se to podobným státujím stává. Když už bylo po dvanácté, zakousli vítězný návrh památkáři, s pomocí „vox populi“, s odvoláním na někdejší Gočárovu nechuť umísťovat pomník na tomto prostranství. Kde byli, když se soutěž zadávala? Mohli klidně přidat do pokynů, že figura nesmí sedět za stolem a dokonce tak vysoko. Škoda, že jsme se Gočára nemohli zeptat. Třeba by u něj Doskočilův koncept nenarazil, myslím si dokonce, že suchar nebyl.

Nu což, i takové jsou osudy vizí... Úředník „za stolem“ se nelíbil. A byť porota rozhodla, převážil hlas probuzených ochránců, opřený o „hlas lidu“. Podobnost s Kaplického knihovnou není pouze náhodná. Samozřejmě že kontroverzní názory k demokratické diskusi patří a je jim třeba popřát sluchu, i v případě pomníku, kácení stromů při revitalizaci zeleně či rekonstrukci bývalého Vertexu na důstojnou městskou knihovnu. Ale také je třeba stát si za pravidly, třeba nekompromisně, odvážně, svobodně, vždyť v mnohém budeme znát pravdu až po letech...

Takže, pokud to místo po Ulrichovi je stále volné, měli bychom si přát od příštího primátora (a zastupitelstva), aby si stál za svým rozhodnutím, aby hledal občanský a společenský souhlas, ale neúhybně. Aby byl na straně rozumu, odolný proti emocím, které jsou samozřejmě lidské, ale kontraproduktivní. Chceme přece, aby byl Hradec Králové byl městem moderním, což znamená být o krok vpředu před světem. Jako za Ulricha. Což konečně není špatný volební program.

Alexandr Gregar

P.S.
Ovšem Ulrichův pomník nakonec stát bude, prý do konce letošního roku. Významný český sochař, prof. Stanislav Hanzík navrhnul Ulricha rovněž sedícího, hledícího na Gočárův regulační plán (s podobným konceptem přišel už v minulé soutěži hořický sochař Roman Richtermoc). Pomník ale bude na náměstí Svobody, přes řadu výhrad a při vší úctě k umělci tedy hotovo, podtrženo. Po deseti letech máme konečně závěr jedné kauzy. Ostatně – i Ulrich slíbil pomník „osvoboditeli města z hradebních pout“, J. K. Pospíšilovi, již v roce 1893. Vztyčen byl po čtyřiceti letech, v roce 1933...

| Autor: Mgr. Alexander Gregar | Vydáno dne 10. 06. 2010 | 3061 přečtení | Počet komentářů: 39 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky/akce (archiv)
18.09.2014: Sportujte s HDK
Předseda oddílu jógy TJ Sokol Pouchov J. Štěchovský a HDK Vás zvou na ukázkovou hodinu cvičení rodičů s dětmi v Pouchovské sokolovně - středa 1.10. 2014 od 17.00. Akce se koná s finanční podporou Klubu přátel HDK. Pozvánka zde.
18.09.2014: Předvolební debata kandidátek
Romana Lišková se 1.10.2014 od 18.00 zúčastní debaty kandidátek pořádané Fórem 50% v salonku Nového Adalbertina.
18.09.2014: Pozvánky (příští schůzka HDK)
Příští schůzka HDK bude 06.10.2014 od 18.00opět v salonku restaurace Pod Terasami. Program: poslední dny komunální volební kampaně 2014.
Čtení odjinud
Vyhledávání

Vyhledat text

Nejčtenější články za poslední půlrok

Neexistuji vhodna data!

Nejkomentovanější články za poslední půlrok

Žádný komentář za období!